Harmonogram střelnice Lauterbrunnen

Prosím neskákejte v následujících termínech (datum, od-do) na exitech High Nose, Nose2, Nose3 – exity jsou přímo nad střelnicí v Lauterbrunnenu a v níže uvedených termínech zde budou probíhat střelby. Zákaz skoků v době střelby je z důvodu bezpečnosti a dodržení pravidel pro provozování střelnice. Respektujte lokální pravidla.

První skoky na Airglide Mono

Mé první skoky na Airglide Mono. Po dvou letech létání na S-Fly Cruise+ jsem změnil kombinézu na velmi výkonný model Mono od ruského výrobce Airglide. Výkon je velkolepý a musím říci, že se mnohem jednodušeji ovládá než Cruise+. Celkově jsem velmi spokojený a nyní budu pracovat na technice letu pro ještě vyšší výkon, přestože jsem na Monte Brento doletěl až nad přistávací plochu a stále jsem měl více než 1 minutu času (přesně 01:15) na padáku.

Historie BASE Jumpingu

Podle čeho se BASE jmenuje jste se již dozvěděli v jiném článku, dnes se podíváme jak se vlastně skákání s padákem z pevných objektů utvářelo v průběhu historie, a budete se možná divit jak dávné kořeny tento sport má.

Císař Shun

Tak tedy, první zmínky o použití nějakého prostředku podobného padáku pro zvládnutí skoku z pevného objektu se datují až zhruba 2200 let před naším letopočtem! Samozřejmě neexistuje žádný obrazový záznam ani alespoň náčrtek, ale legenda praví že čínský císař Shun byl intrikami svého bratra málem zabit při požáru budovy, a zachránil si život jen díky tomu že provizorně ze svých šatů a klobouku vyrobil něco jako padák, který mu pomohl zbrzdit pád ze střechy a tak přežít.

Da Vinciho návrh

Pravděpodobně existují i další nedokumentované pokusy jiných lidí v různých obdobích historie – můžeme pouze polemizovat o tom, nakolik jejich pokusy byly asi úspěšné, ale prvním kdo zdokumentoval svůj návrh něčeho podobného padáku je Leonardo da Vinci, který v 15. století našeho letopočtu načrtl zařízení pyramidového tvaru s pevným rámem potaženým látkou, jež je spojeno šňůrami s člověkem zavěšeným dole pod zařízením.

Adrian Nichols při testu Leonardova konceptu

Může se to na dnešní poměry zdát jako šílený nápad, ale v roce 2000  Leonardův koncept úspěšně otestoval nad pouští v Jižní Africe dobrodruh Adrian Nichols. nicméně to nebylo z pevného objektu ale z balónu, tak to zde uvádím pouze jako zajímavost, pojďme tedy dále.

Fausto Veranzio při údajném skoku v Benátkách

V roce 1616 si Fausto Veranzio (Chorvatský vynálezce, původním jménem Faust Vrancic) začal pohrávat s myšlenkou konstrukce Leonardova vynálezu, a v roce 1617 tedy údajně sestrojil podobné zařízení a skočil s ním ze zvonice Svatého Marka v Benátkách. Nicméně se nepodařilo věrohodně doložit že k takovému činu skutečně došlo, a bylo by skutečně s podivem že by Veranzio v té době dokázal takovýto kousek ve věku 65 let.

Lenormand na Montpellierské observatoři

Jako prvním systematicky se vývojem padáku zabývajícím vynálezcem tedy je až francouzský fyzik Louis-Sébastien Lenormand, který v roce 1783, po mnoha testech s mrtvou zátěží a několika testech se zvířaty, vyzkoušel svůj prototyp padáku skokem z Montpellierské observatoře. Lenormand se zabýval vývojem padáku jako záchranného prostředku pro únik při požáru vyšších budov, ale jeho padák byl stále konstrukčně náročný a obsahoval pevný rám.

Roku 1785 francouzský balonář Jean Pierre Blanchard vyvinul hedvábný padák který neobsahoval pevnou konstrukci a dal se sbalit. Tento svůj vynález pak měl možnost otestovat až v roce 1793 záchranným skokem ze svého balónu, nicméně zřejmě bylo nutné ještě pár detailů doladit, jelikož si při tomto skoku zlámal obě nohy.

Garnerin na dobové kresbě

Za prvního opravdového parašutistu se považuje André-Jacques Garnerin, francouzský balonář který kolem roku 1797 skákal i zvýšek kolem 2500 metrů. Při seskocích bylo zpozorováno že padák osciluje, „vylévá“ vzduch tím že se pokyvuje ze strany na stranu, a na základě tohoto pozorování pak byl návrh padáku upraven tak, že obsahoval u svého vrcholu malý otvor kudy mohl vzduch v omezené míře volně odtékat, a dospělo se tak k vyšší stabilitě sestupu na padáku.

V následujících letech pokračovali různí vynálezci hned v několika zemích se svými prototypy, a zdaleka ne všechny byly úspěšné – například roku 1837 se vrhl angličan Robert Cocking se svým padákem, inovativně obráceným špičkou dolů, z výšky 1500m, a bohužel pro něj jeho inovace nevedla správným směrem, neboť se při zkoušce svého prototypu zabil.

Franz Reichelt se svým „wingsuitem“

Od počátku 20. století byly seskoky stále častější, a to i seskoky z pevných objektů. Roku 1906 byl uskutečněn jeden z prvních skoků z mostu, kdy brit Bobby Leach skočil z Duhového mostu v Niagara Falls. Následně byly uskutečněny i skoky z objektů tak zajímavých jako Socha Svobody v New Yorku (1912) a člověk by si řekl že již byl design padákové techniky vyladěný. Nicméně jde o širokou oblast a například v témže roce se pokusil rakušan Franz Reichelt ušít první wingsuit – tedy nebyl to právě wingsuit odpovídající dnešním poměrům, a zřejmě tento krejčí lehce podcenil fyzikální zákony, neboť se při zkoušce svého obleku z prvního patra Eiffelovy věže, po pádu z výšky 60 metrů, zabil.

Z patentu Štefana Baniče

Za zmínku určitě stojí slovenský vynálezce Štefan Banič, který si nechal roku 1914 patentovat svůj návrh na tu dobu moderního padáku, který sám úspěšně otestoval skokem z 41-patrové budovy ve Washingtonu a kterým následně začali být vybavováni všichni vojenští piloti amerického letectva, jako záchranným prostředkem. Štefan Banič daroval patent americké armádě, ale přesto si nevysloužil téměř žádné velké uznání a je trochu pozapomenutý v historii parašutismu, což je jistě škoda. Zatímco americké letectvo masivně vybavovalo své piloty záchranným padákem, v Británii se armáda stavěla k použití padáku jako záchrany odmítavě a jako hlavní argument uváděli vysocí armádní činitelé to, že by piloti příliš brzy opouštěli svá drahá letadla při jakémkoli menším incidentu a místo dalšího řešení situace by raději použili padák k záchraně vlastního života. Další vývoj padáků a seskoků se točil zejména kolem vojenského využití, a nemusím asi připomínat velké parašutistické výsadky jako například výsadek němců na Krétě nebo výsadek spojenců v Normandii.

Armády necháme armádami, a pojďme konečně k modernímu BASE jumpingu. V roce 1966 skočilo několik lidí z hory El Capitan v Yosemitském národním parku v USA, a často jim zejména Američané připisují prvenství v moderním BASE, avšak pravdou je, že průkopníkem se stal v roce 1965 Erich Felbermayr z rakouského Welsu, který skočil s kulatým padákem z Kleine Zinne (Cima Piccola di Lavaredo) v masivu Tre Cime v italských Dolomitech. Své skoky následně opakoval z dalších objektů, v roce 1966 například z nádherné stěny Rotwand v masivu Catinaccio – viz video z tohoto počinu.

 

Ale v té době se tato činnost stále nenazývala BASE – název tomu dali až skokani Carl Boenish, jeho žena Jean, Phil Mayfield a Phil Smith, který se stal B.A.S.E. # 1  po kompletaci skoků ze všech čtyřech typů objektů, jako první v historii, v lednu 1981.

Phil Mayfield (vlevo) a Phil Smith (vpravo)

Historie BASE tímto samozřejmě nekončí, existují další milníky na cestě k dnešním výkonům v tomto sportu, ale o těch zase až někdy příště.

Meteorologie – horská cirkulace

Pro nás bejsaře je dost důležité zvládat základy meteorologie. Všichni jsme prošli, nebo alespoň měli projít PARA výcvikem kde jsme načerpali naprosté základy meteorologie, a pak jsme si ji užívali v praxi po stovky seskoků na letištích, proto zde neuvádím tyto základy. Je pro nás ale důležité, zejména pokud skáčeme v horách, abychom pochopili specifika horské cirkulace a dokázali ji i využívat v náš prospěch, nebo se vyvarovali některých nebezpečných jevů. Pro tyto účely shledávám jako vhodné video připravené Leteckou Amatérskou Asociací ČR. Tak sledujte a učte se …

Pokud by pak měl někdo zájem shlédnout celý blok základů meteorologie, tak jej najde zde.

Dolomity Heli-Boogie 2018 od Brento Base School

Brento Base School bude letos pořádat BASE heli-boogie v Dolomitech. Zjistil jsem pro vás od Mauriho několik detailů.

Cílem heli-boogie je dát příležitost všem pokročilým bejsařům si skočit zajímavé exity v Dolomitech, pod vedením zkušených lidí, Mauriho a Crise. Vše začne na Mt. Brento, kde se v brzkém odpoledni prvního dne odjede hromadně dopravou zajištěnou skrze Brento BASE Transfer do údolí Agordo.

V rámci heli-boogie bude pro každého zajištěno 8 letů vrtulníkem na 6-8 různých exitů s nadmořskou výškou 2200 až 3000 metrů. Pro tyto skoky je požadována střední až vysoká zkušenost – sice všechny exity mají rockdrop 7 sekund a více, ale mnoho z nich je velmi technických. Existuje celá řada variant linií které je z těchto exitů možné létat, záleží jen na individuálních schopnostech které si každý musí zhodnotit sám.

Momentálně ještě není známá finální cena, ale celková výše nákladů na jednoho účastníka se bude pohybovat mezi 1200-1400 Euro, což bude zahrnovat transfer tam a zpět mezi barem Parete Zebrata a údolím Agordo, 8 letů helikoptérou na 6-8 různých exitů a dva noclehy se snídaní na horské chatě. V ceně není zahrnuto další stravování a nápoje.

Celkově budou zorganizovány 3 heliboogie v letošním roce, kde všechny jsou určené hlavně pro wingsuitery, ale jedna z heli-boogies bude vhodná též pro pokročilé trekaře. Vždy se jedná o 3 dny a termíny jsou následující:

  • 22.6. – 24.6. 2018
  • 27.7. – 29.7. 2018
  • 31.8. – 2.9. 2018

Pokud má někdo zájem, bude muset co nejdříve složit zálohu 500 Euro a dodat následující údaje:

  • Jméno
  • Příjmení
  • Datum narození
  • Počet BASE skoků
  • Počet BASE skoků na Wingsuitu nebo v Trekovce
  • Počet roků v BASE sportu
  • Které heliboogie byste se chtěli zúčastnit
  • Zda budete skákat ve WS nebo TS
  • Typ WS nebo TS

Zaplacené prostředky se nerefundují, pouze pokud nebude vhodné počasí tak se bude vracet za neuskutečněné lety helikoptérou.

V případě zájmu kontaktujte Mauriho, Crise, nebo mohu kontakt zprostředkovat (všichni čeští bejsaři mě myslím znají, tak mi kdyžtak volejte).

Statistika 2017

Trocha smutné statistiky – rok 2017 v číslech (celosvětové údaje):

Celkem 18 fatalit

Podle výstroje
13x Wingsuit (72%)
3x Slick (17%)
1x Trekovka (5.5%)
1x Celotělovka (5.5%)

Podle fáze letu:
5x náraz po exitu (28%)
6x náraz během letu (33%)
4x náraz ke konci letu bez otevření (22%)
3x náraz na padáku (17%)

Celkem 5 v Itálii (nejvíce ze všech zemí)
– z toho 1 na relativně lehkém exitu (Brento)
– z toho 2 na relativně středně těžkých exitech
– z toho 2 na těžkých exitech

Dle národností:
1. Rusko (4)
2. USA (2) & Švýcarsko (2)
3. Všechny ostatní země (po jednom úmrtí)

Nejmladší zemřelý: 25
Nejstarší zemřelý: 56

Moje soukromé rozdělení dle příčin, rozdělené do 3 kategorií (nezkušenost, „shit happens“ a „přílišné sebevědomí / complacency“):

Celkem 4 úmrtí kvůli nezkušenosti (22%)
–> Bad exit, Bad check, No emergency procedure

Celkem 5 kvůli „Shit happens“ (28%)
–> 2x Bad exit, 2x PC not found, 1x Canopy strike

Celkem 9 kvůli přílišnému sebevědomí (50%)

Prosím dávejte pozor, na sebe i na ostatní!

Pravidla na Mt. Brento

Aktualizace 3.5.2018:

Pro informaci těm kteří jedou na Brentu: první bus jede ráno v 5 hodin, ale už cca od 4:30 se tam hromadí lidi a minulý víkend jsme měli celkem problém dostat místo když jsme přijeli ve 4:45. Normálně jezdí 3 auta, výjimečně ještě LandRover. Minulý týden jedno ráno (už po našem odjezdu) čekalo na parkovišti 60 (!!!) lidí, asi i kvůli ruskému BASE kurzu který dorazil ve středu a Španělskému BASE kurzu který dorazil v úterý. Existuje tam systém, který se využívá jen ráno – na zemi vzadu u kontejnerů jsou dva kruhy označené „1“ a „2“, do každého smí přijít max. 10 stashbagů a člověk si tím rezervuje místo v buse. Pokud jsou oba zaplněné, někdo vytvoří další místo kde se dávají stashbagy, a čtvrté místo pro landrover může pojmout max 6 lidí. Bus pak jede až nahoru ale ne až k chatě – končí v té poslední ostré zatáčce v lese, kde se napojuje cesta ze San Giovanni, cca 650m od chaty. Cena nahoru je 12 Euro.


Recently at Brento we have seen an increase in potentially dangerous situations which were only resolved safely by luck.

One of the primary concerns are jumpers using Monosuits („one piece“ tracking suits) who are continually opening low over the main landing area.

The safety of the local residents, emergency rescuers and the general public is our first priority and we must address situations which could potentially put them at risk.

After consultation between BASE jumping experts, local inhabitants and the bus drivers we have decided to put in place some new rules to help reduce the risk of incidents:

1. For Monosuit jumps it is forbidden to open you parachute past the hill (see the photo) below an altitude that does not guarantee 30 seconds under canopy.

2. Everyone who is jumping in the Brento Valley for the first time or is using a wingsuit, monosuit or tracksuit for the first time MUST be accompanied by a recognised coach or by their mentor.

Anyone who does not respect the above rules will not be allowed to use the bus shuttle service and the same will apply to anyone whose behaviour endangers themselves, others or access to the site.

We trust that the BASE jumping community will cooperate in our efforts to safe guard a unique site, working to create a culture of safety and respect that will be to everyones benefit.

From:
Brento locals
Brento BASE Transfer