Historie BASE Jumpingu

Podle čeho se BASE jmenuje jste se již dozvěděli v jiném článku, dnes se podíváme jak se vlastně skákání s padákem z pevných objektů utvářelo v průběhu historie, a budete se možná divit jak dávné kořeny tento sport má.

Císař Shun

Tak tedy, první zmínky o použití nějakého prostředku podobného padáku pro zvládnutí skoku z pevného objektu se datují až zhruba 2200 let před naším letopočtem! Samozřejmě neexistuje žádný obrazový záznam ani alespoň náčrtek, ale legenda praví že čínský císař Shun byl intrikami svého bratra málem zabit při požáru budovy, a zachránil si život jen díky tomu že provizorně ze svých šatů a klobouku vyrobil něco jako padák, který mu pomohl zbrzdit pád ze střechy a tak přežít.

Da Vinciho návrh

Pravděpodobně existují i další nedokumentované pokusy jiných lidí v různých obdobích historie – můžeme pouze polemizovat o tom, nakolik jejich pokusy byly asi úspěšné, ale prvním kdo zdokumentoval svůj návrh něčeho podobného padáku je Leonardo da Vinci, který v 15. století našeho letopočtu načrtl zařízení pyramidového tvaru s pevným rámem potaženým látkou, jež je spojeno šňůrami s člověkem zavěšeným dole pod zařízením.

Adrian Nichols při testu Leonardova konceptu

Může se to na dnešní poměry zdát jako šílený nápad, ale v roce 2000  Leonardův koncept úspěšně otestoval nad pouští v Jižní Africe dobrodruh Adrian Nichols. nicméně to nebylo z pevného objektu ale z balónu, tak to zde uvádím pouze jako zajímavost, pojďme tedy dále.

Fausto Veranzio při údajném skoku v Benátkách

V roce 1616 si Fausto Veranzio (Chorvatský vynálezce, původním jménem Faust Vrancic) začal pohrávat s myšlenkou konstrukce Leonardova vynálezu, a v roce 1617 tedy údajně sestrojil podobné zařízení a skočil s ním ze zvonice Svatého Marka v Benátkách. Nicméně se nepodařilo věrohodně doložit že k takovému činu skutečně došlo, a bylo by skutečně s podivem že by Veranzio v té době dokázal takovýto kousek ve věku 65 let.

Lenormand na Montpellierské observatoři

Jako prvním systematicky se vývojem padáku zabývajícím vynálezcem tedy je až francouzský fyzik Louis-Sébastien Lenormand, který v roce 1783, po mnoha testech s mrtvou zátěží a několika testech se zvířaty, vyzkoušel svůj prototyp padáku skokem z Montpellierské observatoře. Lenormand se zabýval vývojem padáku jako záchranného prostředku pro únik při požáru vyšších budov, ale jeho padák byl stále konstrukčně náročný a obsahoval pevný rám.

Roku 1785 francouzský balonář Jean Pierre Blanchard vyvinul hedvábný padák který neobsahoval pevnou konstrukci a dal se sbalit. Tento svůj vynález pak měl možnost otestovat až v roce 1793 záchranným skokem ze svého balónu, nicméně zřejmě bylo nutné ještě pár detailů doladit, jelikož si při tomto skoku zlámal obě nohy.

Garnerin na dobové kresbě

Za prvního opravdového parašutistu se považuje André-Jacques Garnerin, francouzský balonář který kolem roku 1797 skákal i zvýšek kolem 2500 metrů. Při seskocích bylo zpozorováno že padák osciluje, „vylévá“ vzduch tím že se pokyvuje ze strany na stranu, a na základě tohoto pozorování pak byl návrh padáku upraven tak, že obsahoval u svého vrcholu malý otvor kudy mohl vzduch v omezené míře volně odtékat, a dospělo se tak k vyšší stabilitě sestupu na padáku.

V následujících letech pokračovali různí vynálezci hned v několika zemích se svými prototypy, a zdaleka ne všechny byly úspěšné – například roku 1837 se vrhl angličan Robert Cocking se svým padákem, inovativně obráceným špičkou dolů, z výšky 1500m, a bohužel pro něj jeho inovace nevedla správným směrem, neboť se při zkoušce svého prototypu zabil.

Franz Reichelt se svým „wingsuitem“

Od počátku 20. století byly seskoky stále častější, a to i seskoky z pevných objektů. Roku 1906 byl uskutečněn jeden z prvních skoků z mostu, kdy brit Bobby Leach skočil z Duhového mostu v Niagara Falls. Následně byly uskutečněny i skoky z objektů tak zajímavých jako Socha Svobody v New Yorku (1912) a člověk by si řekl že již byl design padákové techniky vyladěný. Nicméně jde o širokou oblast a například v témže roce se pokusil rakušan Franz Reichelt ušít první wingsuit – tedy nebyl to právě wingsuit odpovídající dnešním poměrům, a zřejmě tento krejčí lehce podcenil fyzikální zákony, neboť se při zkoušce svého obleku z prvního patra Eiffelovy věže, po pádu z výšky 60 metrů, zabil.

Z patentu Štefana Baniče

Za zmínku určitě stojí slovenský vynálezce Štefan Banič, který si nechal roku 1914 patentovat svůj návrh na tu dobu moderního padáku, který sám úspěšně otestoval skokem z 41-patrové budovy ve Washingtonu a kterým následně začali být vybavováni všichni vojenští piloti amerického letectva, jako záchranným prostředkem. Štefan Banič daroval patent americké armádě, ale přesto si nevysloužil téměř žádné velké uznání a je trochu pozapomenutý v historii parašutismu, což je jistě škoda. Zatímco americké letectvo masivně vybavovalo své piloty záchranným padákem, v Británii se armáda stavěla k použití padáku jako záchrany odmítavě a jako hlavní argument uváděli vysocí armádní činitelé to, že by piloti příliš brzy opouštěli svá drahá letadla při jakémkoli menším incidentu a místo dalšího řešení situace by raději použili padák k záchraně vlastního života. Další vývoj padáků a seskoků se točil zejména kolem vojenského využití, a nemusím asi připomínat velké parašutistické výsadky jako například výsadek němců na Krétě nebo výsadek spojenců v Normandii.

Armády necháme armádami, a pojďme konečně k modernímu BASE jumpingu. V roce 1966 skočilo několik lidí z hory El Capitan v Yosemitském národním parku v USA, a často jim zejména Američané připisují prvenství v moderním BASE, avšak pravdou je, že průkopníkem se stal v roce 1965 Erich Felbermayr z rakouského Welsu, který skočil s kulatým padákem z Kleine Zinne (Cima Piccola di Lavaredo) v masivu Tre Cime v italských Dolomitech. Své skoky následně opakoval z dalších objektů, v roce 1966 například z nádherné stěny Rotwand v masivu Catinaccio – viz video z tohoto počinu.

 

Ale v té době se tato činnost stále nenazývala BASE – název tomu dali až skokani Carl Boenish, jeho žena Jean, Phil Mayfield a Phil Smith, který se stal B.A.S.E. # 1  po kompletaci skoků ze všech čtyřech typů objektů, jako první v historii, v lednu 1981.

Phil Mayfield (vlevo) a Phil Smith (vpravo)

Historie BASE tímto samozřejmě nekončí, existují další milníky na cestě k dnešním výkonům v tomto sportu, ale o těch zase až někdy příště.

Meteorologie – horská cirkulace

Pro nás bejsaře je dost důležité zvládat základy meteorologie. Všichni jsme prošli, nebo alespoň měli projít PARA výcvikem kde jsme načerpali naprosté základy meteorologie, a pak jsme si ji užívali v praxi po stovky seskoků na letištích, proto zde neuvádím tyto základy. Je pro nás ale důležité, zejména pokud skáčeme v horách, abychom pochopili specifika horské cirkulace a dokázali ji i využívat v náš prospěch, nebo se vyvarovali některých nebezpečných jevů. Pro tyto účely shledávám jako vhodné video připravené Leteckou Amatérskou Asociací ČR. Tak sledujte a učte se …

Pokud by pak měl někdo zájem shlédnout celý blok základů meteorologie, tak jej najde zde.

Jak (ne)začít s BASE

Je tenhle exit relativně bezpečný? Jsou na tomhle exitu nějaká pravidla? Mám správně zabalený padák? Mám zabaleno se sliderem dole nebo nahoře? Co mám vlastně za padák a kolikrát se na něm už skákalo? Mám řidičky zabržděné na nížku nebo na výšku? Jsou správně piny? Jakým způsobem je zabalený výtažný padáček? Balil jsem padák já nebo někdo jiný? Pokud někdo jiný, můžu tomu člověku důvěřovat? Kolikrát už balil padák? Jak se dostanu na exit? Kde se mám ustrojit? Bude tam někdo, kdo mě zkontroluje před seskokem? Jak poznám že rychlost větru je ještě v pohodě? Vím jaká jsou nebezpečí při různých směrech a rychlostech větru? Odkud mám skákat – vlevo, vpravo, nebo snad uprostřed, a jakým směrem mám odskakovat? V jaké poloze mám odskočit? V jaké poloze budu padat a jak daleko se dostanu od stěny? Mám začít trekovat, a případně kdy? Jak je vlastně vysoká stěna a jaký má profil? Jak dlouho má nejdéle trvat volný pád v klasické studentské poloze? Co když se mi nepodaří nahmátnout padáček? Co když budu mít závadu? Jaké závady vlastně můžu mít? Co když se padák otevře proti stěně? Vím kde mám přistát? Vím kde je záložní plocha? Vím kde jsou další záložní plochy? Mám dole někoho kdo mi řekne jak fouká na přistávačce? Co když to budu muset z jakýchkoli důvodů vzdát – trefím zpět dolů?

Pokud jste neodpověděli jednoznačně a s naprostou jistotou na VŠECHNY uvedené otázky, tak jednoduše nemáte co dělat na exitu bez někoho, kdo vám udělá přípravu na BASE a kdo vás provede prvními deseti až dvaceti BASE skoky. A pokud si myslíte, že tohle jsou jen kecy a považujete BASE za pouťovou atrakci, nemáte v tomhle sportu vůbec co dělat a nechci se s vámi na žádném exitu potkat, protože to zavání průserem. Vážně se mi totiž nechce někoho, kdo ignoruje základní pravidla, seškrabovat ze skály, ani volat pozůstalým a sdělovat jim že se jim jejich ignorant zrakvil. Taky by mě fakt naštvalo, kdyby se kvůli takovým lidem BASE stal regulovanou, nebo dokonce zakázanou činností.

Možná si pomyslíte proč to píšu, a že by snad nikoho nenapadlo jít do jednoho z nejnebezpečnějších sportů bez přípravy a bez někoho zkušeného, kdo vysvětlí co a jak. Pokud takhle přemýšlíte, jedině dobře! Bohužel jsou mezi námi i tací, kteří buď nevyhledají pomoc vůbec nikoho (a pak by měli především vyhledat psychiatra), nebo sice začnou s přípravou pod vedením zkušeného jedince, ale pak se jim zdá postup moc pomalý, nebo mají tak velké ego že si vsugerují “já přece nikoho nepotřebuju”, někde si seženou BASE rig a jdou prostě skočit. Bohužel znám takové lidi i osobně, a z dalších vyprávění zjišťuji že BASE začíná být v očích mnoha lidí “atrakcí” kam si stačí zajít jako na Matějské a “trochu se pobavit”. Jsou dokonce lidé, kteří vezmou na první skok přímo na exit svou rodinu, a všichni BASE jumpeři tam pak sledují jak se děti prohánějí metr od bezedné, 750 metrů hluboké propasti přímo na exitu. Tihle lidi pak neváhají svůj (tedy vlastně vypůjčený) padák půjčit člověku který má za sebou pouze a doslova pár seskoků z letadla, a poslat ho na BASE exit, “ať si taky skočí”. Vážně nejsem blázen, tohle jsou skutečné případy čechů, z roku 2016!

Věřte mi, že naprosto každý kdo je v tomhle sportu už nějakou dobu a má trochu rozum, by vám doporučil najít někoho zkušeného a projít tím čemu v anglicky mluvících zemích říkají FJC (First Jump Course). V dnešní době není problém vyhledat co takový základní BASE kurz vyžaduje a obsahuje, ale shrnu to. Základní předpoklady jsou, že musíte mít minimálně 200 skoků z letadla (některé BASE kurzy vyžadují i 300), umět se dostat z jakýchkoli “sraček” do základní prsní polohy během velmi krátké doby, umět své tělo za volného pádu řídit (protože padáte často jen pár metrů od svislé stěny), umět slušně létat na padáku jak za pomoci řidiček tak třeba zadních popruhů (protože někdy prostě není čas, “ptát se kdo je kdo”), a umět přistávat na ploše nějakých 30 x 30 metrů (protože u BASE je plocha na přistání často dost omezená). Pokud tedy nejste již zdatným parašutistou, musíte nejprve absolvovat PARA výcvik. Základní BASE kurz by vám pak měl, kromě odpovědí na všechny otázky uvedené nahoře, dát zhruba následující: umět odskakovat, umět trekovat od překážky, zvládat let na padáku v horském prostředí, přibližovat se a přistávat na omezené ploše, umět balit padák – tohle se často podceňuje, ale je to vážně důležité – u BASE neexistují baliči jako na větších letištních dropzónách, a na balení závisí jak, a zejména v jakém směru, se vám padák bude otevírat. Kromě toho vám BASE kurz s někým zkušeným dodá mnoho kontaktů na další lidi, zatímco když půjdete onou individuální cestou hlupáků, mnoho lidí s vámi naopak chtít skákat nebude. A kontakty na další lidi oceníte například až budete chtít cestovat a objevovat nové oblasti a exity. BASE kurz samozřejmě něco stojí – nikdo by to zcela zadarmo nedělal. Nejsou to ale rozhodně peníze jako za AFF, a z letadla byste se přece taky nevrhli bez školení, pozemní přípravy a instruktorů, i kdyby to bylo po právní stránce možné!

Asi vám vrtá v hlavě, co z toho mám že tohle píšu. Věřte mi že nic víc, než že chci mít přátele v české BASE komunitě, se kterými budu chtít jezdit skákat, nebudu se muset na exitech stydět a poslouchat průpovídky o bláznivých češích od dalších BASE skokanů, a zejména pak proto, aby ten sport byl o trochu bezpečnější, než kdyby si každý trouba pořídil padák a šel skočit ze skály – to je strašně hloupé a příliš podobné gamblingu na automatech – “buď to vyjde, nebo ne”. Rozdíl je jen, že tady se hraje o život!

Aktualizace, únor 2018:

Může se stát, že se vám někdo představí jako zkušený BASE instruktor a bude vám nabízet BASE kurz, nebo jen pár seskoků „na zkoušku“. Jsme dospělí lidé, tak nechám na vás zvážit jak je taková nabídka seriózní a zjistit si informace jak je takový „instruktor“ zkušený, ale vězte že v ČR nyní není otevřeně nabízený žádný seriózní BASE kurz nabízený zkušeným instruktorem – můžete se ale setkat s kurzy od lidí kteří se instruktorem nazývají, přestože sami mají za sebou pár desítek BASE skoků, donedávna neuměli ani zabalit padák nebo skočit správně do polohy. Tak zvažujte rozumně – jde hlavně o to že se můžete naučit nesmysly, že vás může někdo vodit po exitech pro vás zatím nevhodných, nebo vám bez problémů doporučí skákat noční BASE v rámci vašich prvních pár skoků, což vše může skončit průšvihem. Jde pak také o to, že obecně zkušenější bejsaři nechtějí takové lidi potkávat na exitech, natožpak aby je po nich vodili – jsme malá komunita, a opravdu stojí za to to udělat správně. Přestože z toho nic nemám, doporučuji renomované zahraniční kurzy, viz stránka s linky.